22. 6. 2012

Lečo


Jako dítě jsem lečo nesnášela. A vlastně jsem ho nejedla do nedávna. Ta šedo růžová šlichta, kterou nám předložili ve školní jídelně se nedala pozřít. V tomto případě neplatilo ani pravidlo, že domácí pokrm je lepší. Možná proto, že do leča babička (maďarsko-slovenské kořeny) s dědou (slovenské kořeny) dávali přibližně tolik salámu (!!!!) jako zeleniny. Rozkvrdlaná vajíčka to jen završila.
Zlom přišel loňského podzimu, kdy jsem objevovala krásy Budapešťě. V mém případě přes talíř pokrmu na věhlasné hlavní tržnici. Krom vynikajícího makového štrůdlu, perkeltu s nočky, klobás, domácích jogurtů, marcipánu a kaštanového pyré, jsem ochutnala lečo. A byla to láska na celý život.

Maďarské lečo:
1 bílá cibule
3 bílé papriky
6 rajčat
1 lž rajčato-paprikové pasty
1 klobása
2 vejce

Na rozpáleném oleji necháme zeskovatět najemno nakrájenou cibuli. Přidáme pokrájenou papriku a lehce opečeme(ověřte si, jestli jsou papriky pálivé! Minule jsem koupila ze Slovenska a málem mi schořela pusa). Teprve poté vložíme rajčata a necháme 5-10 minut dusit. Osolíme a přimícháme pastu. Ta krásně zvýrazní chuť zeleniny. (Já ji koupila v Budapešti a tak jsem po ní v místních obchodech ani nekoukala. Ale až mi dojde, tak budu muset.)
Ve druhém hrnci si osmahneme klobásu nakrájenou na kolečka. Přendáme k zelenině. Nyní udělámě míchaná vejce, která necháme víc osmahnout a poté rovněž promícháme se základní směsí. 
Dozdobíme hladkolistou petrželkou a čerstvě umletým pepřem.

3 komentáře:

  1. To mě zase lečo mnohdy zachraňovalo před tučnými bůčky a vším prorostlým masem, v čem si náš taťka liboval. Občas jsem ho měla i několikrát týdně, ale ráda ho mám furt:-D

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem lečo nikdy neměla ráda, ale i tak děkuji za článek, není nad to rozšířit si obzory. :)

    OdpovědětVymazat