30. 5. 2012

Dárky z Řecka


Má mladší sestra si užívá vymožeností evropské unie a tento školní rok "studuje" na Krétě. Matka se vrátila z návštěvy a přivezla mi dárky - kostky mýdla (levandule, olivy, rozmarýn), mořskou houbu na mytí, pořádný citrón z trhu, koření na suvlaki, olivy a sezamový chleba.
A šaty. Ty ale ukážu až někdy příště :)

26. 5. 2012

Polenta

Miluju polentu! Jako kaši, jako noky, jako plátky. Grilovanou, teplou i studenou. Naše babičky tuto surovinu chudých znaly, naše matky o ní nikdy neslyšely a my jí objevili skrz italskou kuchyni. 
Co vy a polenta? Patří do vaší kuchyně? Máte ji rádi? 

25. 5. 2012

Inspiration


Rozmarýnový koktejl, který hodlám vyzkoušet přístí víkend





snídaně na balkóně (v podání Trendenser)
nebo na terase: ideální začátek dne!

18. 5. 2012

Wishlist aneb musthave

wishlist je seznam toho, co bych si přála, co mě někde zaujalo, co zrovna frčí, ale zas tak moc to nepotřebuju

naopak

musthave je seznam základních kousků, které mi v šatníku chybí a které bych si časem (až bude peněženka štědrá) ráda pořídila. Jsou to klasické kousky jež se budou nosit ještě léta.

Položky budu přidávat průběžně. Stejně tak informaci, kterou věc jsem si už ze seznamu pořídila.
....není ta angličtina krásná?  

17. 5. 2012

Tea time

Kdo řiká, že francouzské madlenky jsou jen ke snídani..... jsou dobrý ke svačině, obědu, odpolední svačině i večeři. Mňam.....
Ještě bych vás mohla pobavit historkou, jak jsem sháněla plech na madlenky. Nejdříve v Čechách - bez šance, poté v Paříži - astronomické sumy a nakonec, při výletu do rodiště slavného Williama Shakespeara, jsem našla krásnou teflonovou formu v obchodu s domácími potřebami. Takže jsem nejdřív táhla plech zpátky do Sheffieldu, pak do Manchestru a nakonec i pasovou kontrolou na letišti v batohu (coby jediné mé zavazadlo). Marmelády (pomerančovou a zázvorovou) mi sebrali, marcipán jsem uhádala (ostraha s kořeny v Africe ani netušila, co to marcipán je....ale vypadalo to jako hmota pro výrobu výbušnin, že) a plech je kupodivu nezajímal. Peče se na něm samo a kdybych měla možnost a místo v batohu, nabrala bych v zahraničí desítky pomůcek na vaření a pečení, které se u nás běžně nevyskytují.

16. 5. 2012

Vysoké podpatky a Praha

Miluju boty s vysokým podpatkem. Ale držím se při zemi a kolem deseti cm mi stačí. Nedávno jsem se zamilovala na první pohled a první vyzkoušení do botiček od Bati.
(Já vůbec mám Baťu ráda a překvapuje mě, že u českých blogerek se málokdy objevují. Což nechápu. Jsou kožený a po slevě (což mám skoro všechny) se dají koupit opravdu za pakatel.)

Když jedu do Prahy (jako tento pátek), tak se samozřejmě chci vyfiknout a ukázat, že já tedy z žádnýho maloměsta nepocházim. No jo, ono se to lehce řekne.....ale kdo vydrží celý den běhat po pražských ulicích (dlažbě z valounků, z kostek, zámecká dlažba, tramvajové koleje)ve vysokých lodičkách a stihnout několik výstav, nákupy, návštěvu alespoň dvou kavárnách či restaurací, farmářské trhy, procházku napříč historickým centrem (chtě nechtě), či jiný výlet do okolí (Petřín, Vyšehrad). Takže po hodině, maximálně po dvou úpím boletí.
A teď mi poraďte. Jak to všechny ty krasotinky, co vystavují fotky svých vystylovaných outfitů a culý se na nás z různých částí Prahy, dělají? Jak to děláte vy?


V pátek mě čeká další ofiko akce na Rakouské ambasádě. Před tím musím ještě absolvovat pobyt v práci (od půl sedmé), cestu vlakem do Prahy, návštěvu literárního veletrhu, kavárnu (to rozhodně), snad nákupy (mám dlouhatánský seznam) a ještě vypadat od osmi večer na úrovni? Perfektně učesaná, nalíčená, neutahaná, nezmačkaná (šaty) a bez bolavých nohou a cestovatelského batohu.

A teď babo raď!
Moje soukromá bába (alias babička Magdaléna) mě moc neuklidnila. Z vyprávění, jak po celém dni pobíhání po Praze si sundavala boty, aby na nádraží vůbec došla, si příklad brát nechci.

14. 5. 2012

Italská trikolora


Já vím, já vím... nakrájet rajče a mozzarelu dokáže každý a vyfotit to taky nepředstavuje žádný um. Jenže tohle jídlo je tak krásně barevné a tak chutné, že nejde odolat.


11. 5. 2012

6. 5. 2012

Zhodnocení

Dva týdny po mém "makeover" předsevzetí to vypadá následovně:

1. GS Elasen - zobu tobolky s vitamíny (občas zapomenu) ale výsledky samozřejmě ještě žádné.

2. Caca Rouge od Lush
Pro mé vlasy dlouhé pod polatky jsem po přečtení recenzí použila dvě kostičky, což akorát stačilo. Ale nastrouhat mi je příliš lehce nešlo (narozdíl od Bebe). Smíchala jsem je s vroucí vodou, citronovou šťávou a olivovým olejem. Misku se zelenou kašičkou jsem postavila nad hrnec s horkou vodou, aby se udržela stálá teplota. A začala v koupelně barvit. Přes celkem velkou šikovnost se mi podařilo zabahnit půl umyvadla i dlaždiček, ale šlo to umýt. Vlasy jsem po napatlání henou zabalila do fólie, igelitu a ještě čepice. Na hlavě jsem to vydržela mít asi tři hodiny. Smít bahínko ale moc nešlo, ve sprše jsem se o to pokoušela asi půl hodiny a vyplácala celou zásobu horké vody a půl lahvičky šampónu (druhý rozdíl od Bebe). Po vyfoukání (byla jsem zvědavá na barvu a tlačil mě čas - chystala jsem se na první zámecký ples v rekonstruovaném sále jižního křídla) jsem byla hoooodně vyděšená. Pod umělým osvětlením jsem měla vlasy zářivě pomerančově oranžové! Přispěla k tomu i oranžová pokožka hlavy pod vlasy, dvoucentimetrové odrosty mých středně hnědých vlasů a vyšisované chmíří kolem spánků. Zbytek délky vlasů měl hnědo-červeno-měděnou barvu. Na sluníčku s hodně výraznými odlesky.

Po dvou týdnech jsem se odhodlala k dalšímu henovému dýchanku. Chtěla jsem docílit výraznější a tmavší barvy. Postup byl stejný (jen jsem kostičky strouhala na hrubo a mělo to sejný efekt). Tentokrát jsem více spokojená (foto č. 1 - umělé osvětlení, foto č. 2 venkovní světlo - zataženo, foto č. 3 - na slunci) a až se mi za dva dny podaří umýt oranžovou barvu z pokožky hlavy, tak to bude ono. Vlasy jsou opravdu na dotek i na pohled zdravé, hladké, pevné a lesklé. K umytí jsem použila šampón od Alverde pro barvené vlasy a avokádovou masku.

3. běhání - byla jsem dvakrát. Což je vlastně jako kdybych nebyla vůbec. Zkusim si vzít boty a oblečení na běhání do práce a hned po ránu zkusit běhat v parku pod zámekm. Největším úskalím pro mě bude vstávání, už takto vstávám v 6.00 abych byla mezi 6.30-7.00 v práci. Takže jezdit ještě o půl hodiny dřív, abych si stihla zaběhat bude zkouška odhodlání.Ale ta romantika...nikde nikdo, raní chlad, orosená tráva...
Sportovní skóre za poslední 2 týdny:
běh: 0 km

plavání: 2 km  (s letními teplotami okupují bazen hordy rodinek s dětmi, užvaňené puberťačky a hlavně důchodkyně s igelitem na hlavě, které snad ani neumí plavat a tak nezbývá čekat, než otevřou i plavecký bazén)

kolo: cca 300 km (Po-Pá 15 km do práce a z práce, sobota - na zmrzlinový pohár do Bad Schandau - 55km, neděle - vlakem do Bohušovic nad Ohří - Terezín, Litoměřice, Ústí nad Labem, Děčín - 68km, úterý z České Lípy na Máchovo jezero a zpět - prvomájová romantika)

Košík plný bylinek


3. 5. 2012

Tip for trip

Miluju cestování a výlety (a taky miluju jídlo - přípravu i konzumaci). Neni lepší příležítosti, než tyto dvě vášně spojit a objevovat okolí. I kdyby to mělo být jen za humna!

Mám tu pro vás pár tipu na výlet (českých i zahraničních), snad se vám mé poznatky budou hodit. Než se vrátím k dobám minulým, mám v čerstvé paměti výlety na kole z minulého víkendu a prvního máje.


Děčín - Bad Schandau - Děčín


Ideální, když nemáte zrovna celý den a chcete si užít pohodový výlet. Z Děčína vede vyasfaltovaná cyklostezka podél Labe. Celá po rovině. S krásným výhledem na labský kaňon, pískovcové skály, malebné domečky. Vzdálenost přibližně 25 km tam a další 25 zpátky.
Bad Schandau je malé saské lázeňské městečko. Kromě termálních lázní (Toscana) stojí za upozornění zejména příroda národního parku Česko-saské Švýcarsko - údolí Křinice, Pravčická brána, soutězky ve Hřensku, rozmanité vyhlídky....

(Je to taková má srdcová záležitost. Tuhle trasu jsem v loňském roce jezdila několikrát týdně. Bylo krásné jaro/léto a já si užívala zahraniční studium v Dráždanech. Do školy jsem jezdila jen na hodiny italštiny, němčiny a ruštiny. Neměla žádné povinosti. Měla jsem před státnicema a začínal se rodit vzah s mým drahým.)

Podél cyklostezky je možné se občerstvit na několika zatávkách - první je ještě na české straně, v Dolním Žlebu nově otevřená hospůdka Dolní Grunt. Stojí na pískovcovém tarasu mezi železniční tratí a řekou, takže z lehátek a křesel na terase můžete pozorovat horolezce na protějším břehu a užívat si například pšeničné pivo s pomerančem Fénix. Pak už je to v německé težii. Před Bad Schandau, ve vesnici Krippen je přímo kolem stezky několik hostinců. My ale jezdíme až do kavárničky na náměstí. Někdy se tu na stolečky pod slunečníky stojí i fronta :)
Musím si postesknout, že je pořád vidět rozdíl, Eu ne Eu, hranice jsou tu stále. A to mluvíme o východním Německu! Tentokrát jsme si pochutnali na pohárech, přeci jen tropické počasí to samo nabízelo. Já si dala jahodový pohár - vanilková zmrzlina, čerstvé jahody, jahodové pyré a pravá šlehačka. Můj milý zavítal do Bavorska pro inspiraci a pochutnal si na schwartzwaldském poháru - čokoládová, vanilková zmrzlina, višně, čokoládová omáčka a šlehačka. K tomu jsme popíjeli ohromný hrnek milchkafé a poslouchali češtinu od okolních stolů. Místní německé osazenstvo bylo obohacené snad o půlku Děčína!

Na německé straně je pro pestrost stezka po obou březích, čehož jsme využili a zpátky jeli po pravém břehu. Ve Schmilce je bio hotel Helvetia, kde si slibuji jednou zastavit. Na Labských březích mají zeleninové záhonky, ohrádku s ovečkama a ve stínu posezení pro hosty.

Po stezce dojedete až na hranice ale dál musíte po silnici přes Hřensko. Pokud by vám to vadilo (byť provoz neni žádný - sesuv skal, povodně, otevření dálnice D8) můžete využít některý z místních přívozů a přepravit se na levý břeh. My dojeli až k tomu v Dolním Žlebu (přepravné 30 kč - 2 dospělí i s kolama). Jako jediný je určený i pro auta. A za odpoledního slunce v zádech jsme se vraceli do Děčína.