28. 12. 2012

Výzva 2013

1. dopsat diplomovou práci a odevzdat ji do konce dubna
2. vypěstovat si kvásek a péct kváskový chléb (na tom už se pracuje)
3. naučit se běhat a chodit pravidelně běhat
4. jezdit do práce a z práce na kole (70km) od dubna/května
5. slow food - vyvážená životospráva, lokální a sezoní potraviny
6. zapracovat na němčině

7. 12. 2012

Květinový tvarohový koláč

Už před časem mě zaujal recept u crustyconer na jablečný koláč s růžemi a rozhodla se ho při nějaké slavnostní příležitosti vyzkoušet. A protože má oblíbená kolegyně z práce má zítra narozeniny, včera jsem se pustila do pečení. Pokud porovnáte můj výtvor s předlohou, jistě si všimnete hlavního rozdílu. Nemám tam růžičky! Ale ať jsem dělal co jsem dělala, smotat růžičku z plátku jablka mi nešlo, všechny se mi místo ohnutí, zlomily. A tak jsem udělala jeden velký květ :)

Těsto: 150 g hl. mouky, 120 g másla, 25 g cukru, 1-2 lžíce studené vody. Vše zpracujeme a necháme v lednici odležet. Vyválíme placku, kterou prokryjeme dno a boky formy a předpečeme při 180°C 15 minut.

Nápň:
2 vaničky tvarohu (u crustyconer 400g, ale co bych pak dělala s tim 100 co mi zbyde, že)
1 vanilkový puding
2 žloutky
30 g másla
1 vanilkový cukr
100 g cukru (místo 50, přišlo mi to málo sladké)

Máslo s cukrem vyšleháme do pěny, přidáme zbylé ingredience, rozetřeme na předpečený korpus a odzobíme jablčenými plátky. Ze dvou rozkrojených jablek s červenou slupkou loupeme škrabkou na brambory měsíčky, které pokapeme citronem, aby nám během motání nezhnědly. Pokud se vám podaří srolovat růžičky, úspěch zaručen. Pokud ne, zapíchejte plátky do tvarohu jako já :)

Pečeme 30-45 minut.

16. 11. 2012

Milý Ježíšku....

stejně jako každý rok, i letos jsem byla velice hodná a tak si dovoluji zaslat ti tento dopis s inspirací, čím mě obdarovat.

Přála bych si:

ŽUPAN 100% bavlna - froté
Žádný sexy hedvábné a krajkové nic, nebo župan z uměliny, ve kterém všechno studí. Přála bych si takový, do kterého se budu moct zachumlat v sauně a hlavně venku u bazénu.









DIKTAFON
Abych konečně nahrála všechny pamětníky a dopsala DP. Já vím, že namítneš, že si jej musím vybrat sama.

SLUCHÁTKA
O tento dárek ti píši už třetí Vánoce a občas jej zmíním i u narozenin. Moje sluchátka za sto-pade už definitivně odešli do elektronického nebe. Prosila bych jen, ať jsou to špunty do uší, pecky mi nedrží a s čelenkou nechci. Abych ve zdraví přežila cestu autobusem do práce a na běhání.


ALBERT KUCHAŘKA
Inspirace zejména pro babičku, drobnost pod stromeček.











PLAVECKÝ BRÝLE
Svoje jsem asi ztratila, asi určitě, když je nemůžu od léta najít. Abych zase mohla chodit plavat a tím pádem využila i župan. Chtěla jsem si je už koupit, ale všechny mi odstávaly u nosu.



Diamantovým šperkům, cestě kolem světa, parfémům, botičkám a šatičkám světoznámích značek se samozřejmě meze nekladou. Rovněž jsem oprášila dětský sen a brala bych koně :) Určitě si ještě na něco vzpoměnu a postupně doplním.

12. 11. 2012

Anna Karenina

Těšíte se? Já moc...vypadá to, že letošní filmová sezóna bude ve velkém stylu!

19. 10. 2012

Madlenky

100 g hladké mouky
100 g másla, rozehřátého
50 g cukru + 50 g medu (nemusí být, místo medu lze použít 80 g cukru)
3 vejce
špetka soli
lžička kypřícího prášku
kůra z 1 citronu


Vejce ušleháme s cukrem (a medem) do pěny. Mezitím si rozpustíme máslo. Do vaječné směsi prosejeme mouku se solí a kypřícím práškem. Zapracujeme překládáním, aby zůstalo těsto nadýchané. Poté přilijeme máslo a citronovou kůru. Promícháme na hladký krém. Plníme formu na madlenky (pokud nemáte, dělala jsem do to muffinkových košíčků) a pečeme při 180°C 8-10 minut.

Fotku madlenek k čaji jsem již dávala, tentokrát doplňuji o recept. Je to skvělý recept, když se ohlásí nečekaná návštěva. Sama je mám nejradši takto piškotově nadýchané a prázdné, ale samozřejmě je lze podávat s marmeládou nebo nutelou. 

3. 10. 2012

Trapasy po francouzsku

Než jsem odjela na letní dovolenou, koupila jsem si do vlaku knížku. Je růžová a pojednává o Francii. Takže se může směle zařadit do mé knihovny, vedle titulů jako: Francouzky netloustnou, Se šarmem Pařížanky atd.
Autorkou je německá novinářka, která již několik let pracuje a žije v Paříži. Líčí nám kulturní rozdíly mezi Německem a Francii, přičemž v popisu jak to chodí v Německu lze bez problému vidět i naší zemi. Přeci jen máme k našim germánským sousedům v mentalitě blíž, než do země galského kohouta.
Na ukázku jsem vybrala pasáž o jídle (jak jinak v mém případě) a francouzské štíhlosti (které chceme dosáhnout)....

Muka štíhlé linie - kapitola 5
 „ Jak to, že i když se ustavičně něčím cpete, zůstáváte pořad tak štíhlé?“ vyzvídala jsem na Charlotte.
„ To všechno je otázka équilibre.“
Rovnováhy? Co tím myslí? Copak tu jde o něco duchovního? Něco na způsob zenového stravování? Kdepak. Bylo to míněno zcela pragmaticky.
„Člověk jen musí jíst vyváženě. Já jím pouze tehdy, když mám hlad, a přestanu, když mám dost.“
Hmmm, zní to docela jednoduše… Jenže jak to tak vypadá, já mívám stejně jako kdykoliv jindy pořád větší hlad než moje francouzské přítelkyně, a to i po všech těch letech strávených ve Francii.
    Julie jen zřídkakdy dojídá, přitom porce ve francouzských restauracích nebývají zrovna moc velké – každopádně ne dost na můj vkus. Mívám proto svůj talíř pokaždé hned prázdný a omáčku ještě pečlivě dojídám s kousky bagety, pročež Julie vždy se skrytou výčitkou poznamená: „Ty máš ale apetit!“A přitom si určitě mysli, jaký jsem žrout. Neboť Julie se jako dítě učila něco docela jiného než já. Jí stále připomínali: Sluší se nechat na talíři nějaký zbytek. V Německu platilo za mého dětství naopak docela jiné pravidlo: Musí se dojídat, talíř bude prázdný!
Julii se navíc pokaždé něco nezamlouvalo. Proto taky nikdy nesnědla všechno – jednou bylo maso příliš tučné, jindy zase omáčka moc hustá, další den zelenina rozvařená.
Budu si to muset zapamatovat – stačí, aby si člověk nad jídlem pořádně zanadával a už mu tolik nechutná. A sní toho méně.
    Během obědů s mými francouzským přítelkyněmi jsem odkoukala dalších pár fíglů: Jez tak pomalu, až tě to začne skoro nudit. Každé sousto převracej vidličkou po talíři třikrát sem a tam, než ho strčíš do úst. Potom dostatečně vychladne a už ti nebude tak chutnat. Kromě toho pomalé jezení prý nasytí rychleji. Charlotte s Julii dělají přesně to, co nám naši rodiče vždy zakazovali – „šťourají“ se v jídle, a to celé hodiny!
   Dychtivé hltání, gourmandise, je zapovězeno. Kulturní rozdíly tak automaticky regulují hmotnost. Obě mé francouzské přítelkyně jsou toho nejlepším příkladem. A sportu se také nijak moc nevěnují, raději chodívají pěšky. Julie například vystoupila o tři stanice metra dřív a k restauraci došla pěšky. Navzdory vysokým podpatků přiběhla ze schůzky po svých i Charlotte. Tak se i bez fitness-center a joggingu udržují ve formě. Jenom se proboha nezpotit! Julie má své krédo: Sport raději s mírou, příliš námahy jen vyvolává hlad.“

Já přijela na kole, kalorie spálené a u jídla jsem byla správně v ráží. Přitom jsem se sama ustavičně napomínala: Nehltej tolik! A už jsem se těšila na moučník….
KUCHENBECEROVÁ, Tanja: Trapasy po francouzsku, Praha 2012

Není to žádné náročné čtení, ale úsměvný průvodce po záludnostech společenského chování v Paříži.
Osobně se snažím dodržovat tyto "francouzská" pravidla stravování. O stejném principu mluví i Mireille Guiliano ve své, dnes již teriologii, o Francouzkách a jejich přístupu k životu. O jídle, lásce, módě, zdraví a duševní pohodě.  Ale ne vždy se mi to daří. A abych dosáhla své vysněné váhy, to už vůbec ne. Asi mám příliš slabou vůli jídlu odolat...

30. 9. 2012

Narozeninové tiramisu


Na oslavu sestřiných narozenin jsem připravila tiramisu. 
Nejen v naší domácnosti se osvědčil recept od " Itala v kuchyni".

Tiramisu
500 g mascarpone
5 vajec
5 lžic cukru
1 cukrářské piškoty
silná káva
mandlový likér
kakaový prášek

Protože se v tomto receptu se používají syrová vejce, dbejte na jejich původ a čerstvost. Přesto jsem žloutky s cukrem pro jistotu šlehala nad párou. 

Žloutky s cukrem ušleháme do hustého, smetanově zabarveného krému. V jiné míse šleháme sníh z bílků. Do žloutkové pěny opatrně zamícháme mascarpone a poté sníh.
Uvaříme silnou kávu, vychladíme, přilijeme alkohol (množství nechám na uvážení). V kávě namáčí z obou stran piškoty, vždy po dobu dvou vteřin a klademe do formy. Spodní vrstvu tvoří piškoty na které rozetřeme polovinu krému. Následuje druhá vrstva piškotů a krém. Ten hustě posypeme kakaem a necháme vychladit, nejlépe přes noc. 



29. 9. 2012

Bylinkové ravioli

Před pěti lety jsem ze své první výplaty zakoupila strojek za těstoviny. Od té doby, jsem ho z krabičky vytáhla si pětkrát, z toho dvakrát za poslední týden. Jednou jsem dělala tagliatelle a naposledy ravioli.

Těstoviny:
200 g semoliny (hladké mouky)
2 vejce
špětka soli

Náplň:
250 g ricotty
100 g parmazánu
kůra z půlky citrónu, bylinky, sůl, pepř

Z mouky se solí vytvarujte na pracovním ploše "kráter sopky" a vklepněte do něj vejce. Prošlehejte vidličkou, než se většina vajec vsákne do mouky a vytvoří větší žmolky. Zbytek vypracujte rukama na nelepivé těsto. Nechte odležet v lednici.
Mezitím si připravíme náplň smícháním nastrouhaného parmazánu s ricottou, nastrouhanou citrónovou kůrou, solí, pepřem a nasekanými bylinkami podle chuti.
Odpočaté těsto vyválíme pomocí strojku na těstoviny. Začínáme několikerým překládáním na stupni 7, poté snižujeme velikosti až na 2-3, podle požadované tloušťky.
Plát poklademe kopečky ochucené ricotty, okraje potřeme vodou a přiklopíme druhým plátem. Přitiskneme a vroubkovaným rádélkem dělíme na jednotlivé kousky. Vaříme ve vroucí osolené vodě než vyplavou (cca 3 min.)
Aby vynikla jemná chuť, podávala jsem ravioli s omáčkou ze smetany, másla a citrónu. Posypané sýrem a ozdobené bazalkou.

28. 9. 2012

Svatý Václav v Poděbradech

Dnes jsme si udělali výlet do Poděbrad. Na otočku sice trochu delší cesta, ale slibovali jsme si to už od jara. Loni v létě jsem zde měla letní jazykový kurz a město si opravdu oblíbila. Je zde čisto, krásný par a zeleň, všichni jezdí na kole, na náměstí prodávají v cukrárně domácí zmrzlinu (dnes měli dýňovou, makovou, pečené kaštany), kavárnu ( která by mě jistě zruinovala, kdyby byla v mém městě), kde mají vynikající dorty, kávu a krásné prostředí, vodní prvek na promenádě v japonském stylu. Dokázala bych si představit, zde žít....

kavárna cafe890

27. 9. 2012

Skořicoví šneci a podzim


     Přichází podzim....a to nejsou jen chladná rána a tma za okny, když vstávám. Ale zatím i pocit zimy a neútulnosti doma, protože přeci nikdo nebude topit v září! (Se šetří, ne!) Sice se tento přístup opakuje pravidelně celou zimu i jaro, coby každodenní boj, takže jakékoliv vítězství je vždy krátkodobé.

Chystám se, až se začne (jestli se začne) topit, znovu pokusit o domácí jogurt. Mé předchozí tři pokusy se nikdy nevyvedly. A to jsem zkoušela několik možných variant, jak přeměnit mléko v domácí jogurt. Ale nevzdávám to.....

Ale zpět k tématu.... doma je zima, vlhko, nevlídno.... po dni stráveném (a promrhaném) v práci, mám chuť vytvořit něco hmatatelného (a chutného) a zatopit si v pidi kuchyňce troubou. Což je doslovný, protože náš stařičký sporák (ke kterému jsem přišla jak slepá k houslím a který hodlám vyměnit, hned jak peněženka dovolí) nikde netěsní a tak si tepelnou lázeň užívá nejen dobrůtka uvnitř, ale i já.

Včera jsem tak brouzdala po internetu a pročítala sledované blogy. Až jsem se proklikala k Meg a narazila na Skořicové šneky podle Dity P., z její (Ditiny) nové kuchařky, která nedávno vyšla. V knihkupectví jsem jí prolistovala a zařadila na můj seznam Co bys chtěla k .... (svátku, narozeninám, vánocům)? Překvapivé je, že mě tento recept vůbec zaujal. Není to zrovna tip "zákusku" který bych upřednostňovala. Ale zaujal, takže jsem cestou domu zaskočila koupit vajíčka (kterých ale v tomto receptu není vůbec potřeba) od šťastných slovenských slepiček (české a ještě lépe severočeské by byly fakt lepší) co prodávají v Lidlu. A pro skořici, máslo, mouku (poslední dobou mám neuvěřitelnou spotřebu) a honem domu a zadělat na šneky.

Skořicoví šneci podle Dity P.

475 ml mléka
500 + 100 g hladké mouky
110 ml rostlinného oleje (dala jsem máslo, olej došel a s olivovým by to asi nebylo ono)
55 g cukru
1 sušené droždí
1/2 prášku do pečiva
2 lžičky jedlé sody
2 lžičky soli
200 g rozpuštěného másla
30 g skořice (1 balíček)
110 g cukru

Ohřejeme mléko, přilejeme olej (máslo), zasypeme droždím, cukrem a promícháme s 1/2 kg mouky. Vznikne tekutější těsto, které necháme na teplém místě vykynout asi hodinu. (Dávám kynout do mikrovlnky, která je ještě zahřátá od ohřevu mléka. Když jsem vařila, postavím nad vypnutou plotýnku mřížku a na tu položím mísu přikrytou utěrkou)

Po prvním vykynutí přisypeme zbytek mouky, sůl, sodu a kypřící prášek, vyklopíme z mísy a rychle prohněteme. Vyválíme na tenký plát (potřeba vydatně podsypávat moukou), mně se pomalu ani nevešel na pracovní plochu (jsem říkala, že máme pidi kuchyňku). Těsto potřeme rozpuštěným máslem, posypeme skořicí a cukrem. Zarolujeme, krájíme cca 3 cm špalíčky, které vyskládáme do vymazaného pekáčku. Mně to vyšlo na dvě velké zapékací mísy. Pečeme při 190°C asi 15-18 minut.
Ještě horké pomažeme/polejeme polevou. A rovnou servírujte. Sama jsem jich stihla sníst asi pět, jak byly vynikající (nehledě na pozdní noční hodinu). Ale stejně dobře chutnali i dnes ráno ke snídani. Celá rodina byla opravdu nadšená..... velké MŇAM!

Poleva:
50 ml mléka
50 ml javorového sirupu
3 lžíce rozpuštěného másla
450 g moučkového cukru

Rovnou přiznávám, že poměr surovin jsem nedodržela. Tolik cukru mi přišlo zbytečné (a ani jsem doma neměla). Takže moje poleva byla následující: 100 ml smetany na šlehání (protože byla otevřená v lednici a když už to má být hříšně kalorické, tak ať), máslo co zbylo z potírání (asi 40-50 ml) pár kapek na dně sklenice s javorovým sirupem (ne víc než 20 ml) a asi 250 g cukru. Vše jsem smíchala a metličkou vyšlehala do krásné konzistence (trefila jsem se hned napoprvé), ani husté, ani tekuté. A ještě mi nakonec zbyla, i když jsem při polévání nešetřila.


Já vím, strašný fotky. Slibuju, že příště opravdu nebudu líná a dojdu si pro fotoaparát. Fotit na mobil je zvěrstvo.

22. 9. 2012

Birthday cake

    Na narozeniny mého skoro tchána jsem slíbila upéct dor. Bylo mi předem jasné, že nemohu příliš experimentovat a že si to vyžádá klasiku. A tou největší klasikou je přeci dort čokoládový. Tentokrát jsem ani neprocházela časopisy a kuchařky pro inspiraci, ale rovnou se podívala na blog Sweetapolita, kde jsem měla několik horkých favoritů. Nakonec zvítězil tento:



Recept naleznete zde. Jedná se opravdu o jednoduché těsto, kde všechny suroviny smícháte dohromady, pekla jsem ho ve dvou dortových formách (tři stejné bohužel nemám). Těsto jsem udělala z trojnásobné dávky, protože v původnim receptu je použito na dvanáct cupcaků. U krému jsem naopak přidala ještě smetanu, ve které jsem rozpustila rovné dvě tabulky čokolády. Ostatní poměry surovin jsem zachovala.
U stolu se nás sešlo sedm a měli jsme co dělat, abychom se propracovali k půlce..... takže kdyby měl někdo chuť, klidně přijeďte....ráda nabídnu!




17. 9. 2012

Vintage blog giveaway... aneb neodolatelné dárky od Vivi!

Pozor, pozor! Dámy a pánové... naše  milá Vivi vyhlásila soutěž o tři neodolatelné dárky!
A výhry to nejsou ledajaké, ale vysoce stylové.... rudá rtěnka chanel, perlový náhrdelník, archivní číslo Elle a pleťový rozmazlovač od Clinique.

Pokud (stejně jako já) zatoužíte po jedno (či více) dárečku, neváhejte a přihlašte se.
Čas máte do 24. září 2012....
Tak na co čekáte....

EL

7. 9. 2012

Italský chrtík

Jsem hrdou a milující majitelkou tříleté italské slečny Belly, jejíž šlechtický původ sahá přes starověkou Itálii až k egyptské Cleopatře. Italský chrtík a chrti obecně jsou opravdu elegantní a tudíž jako stvoření pro módní odvětví.  Posuďte sami......já bych při venčení taky chtěla vypadat jako dáma na fotografii níže!


italský chrtík vintage foto
 
vipet v módní kampani Free People


13. 8. 2012

Vintage wedding dress

Miluji retro šaty. A od doby, co sleduji seriál Mad Men ještě víc. Fascinuje mě upravenost a ženskost hrdinek seriálu, který se odehrává na začátku šedesátých let v New Yorku. Módu 50´a 60´mám ráda dlouho a taky mi nejvíc sluší. V obchodech a časopisech mě vždy zaujmou šaty ve stylu poloviny minulého století, ale zjistila jsem (trochu se zpožděním, vím) že se dají sehnat i originální kousky.

I LOVE ETSY!

Představuji vám svých pár vyvolených. 
A zároveň prosím o radu a komentáře.... které jsou ty pravé?




krajka s ozdobnými knoflíčky léta šedesátá


Šaty let padesátých s diorovskou sukní


polovina let třicátých... šaty jak z Pokání



Bylo by hezké mít jednou na svatbě šaty po mamince (radši ne, 80´a šeříková variace byla dost strašná) nebo po babičce (bíle mini s krajkou z poloviny 60´darované Bůh-ví-komu). Ale v rodině takové nemáme.
Vadilo by vám mít svatební šaty po někom cizím?
Nebo trváte po nových? A co půjčovny? (Ty zas odmítám já) 

Borůvkobraní


Náhodou jsem měla doma dva kelímky mascarpone, náhodou koupil můj drahý vaničku kanadských borůvek a náhodou měla má sestra svátek (Svatá Anna, chladna z rána) a náhodou nás všechny pozvala babička na nedělní oběd (pečený králík, domácí bramborový knedlík, zelí - mňam)

Křehké máslové těsto - sladké:
220 g hladké mouky
150 g másla
160 g moučkového cukru
2 vejce

Postup stejný jako u klasického křehkého těsta (recept na quiche lorraine). Tentokrát pečeme těsto bez náplně. Prvních deset minut zatížené fazolemi, další pět bez zatížení a na posledních pět minut potřebe vnitřek rozšlehaným vejcem, aby se udělala krustička, která ochrání korpus před rozmočením z krému.
Hotový korpus necháme vychladnout na mřížce. Poroz, je vlemi křehký a rád se láme! Já mám formu s odnímatelným dnem (z Tesca) a nemohu si jí vynachválit. Díky telfonové úpravě se mi koláč nikdy nepřichytil a vždy ze spodního dílu sklouzne sám a odpadá složité vynadávání z formy. Navíc se těsto dobře propeče, což se mi u skleněné formy nestávalo. Tam bylo spodek spíš uvařený.

Krém
2 kelímky mascarpone
120 g moučkového cukru
2 lžíce cintrónové šťávy

Ručním mixérem, kuchyňským robotem či metlou našleháme mascarpone s moučkvým cukrem a citrónovou šťávou. Naplnímě vychladlou skořápku korpusu a odzobíme ovocem (borůvky, maliny, jahody, broskve).
Zkoušela jsem i variantu, kdy jsem svařila cukrový sirup a ten smíchala s ovocem, což vytvořilo na ovoci lesklou glazůru a zároveň obarvilo sirup, který zanechal na sněhobílém krému efektní barevné stezky. Ideální, když potřebujete ovoce "zakonzervovat".




10. 8. 2012

Nebe nad Berlínem

Jednou v neděli jsme s mým drahým stáli na nástupišti a čekali na vlak směr Praha. Ve stejnou chvíli přijíždí i EC do Berlína ....a tak se zrodila myšlenka na výlet/dovolenou v Berlíně. Byla jsem tam předtím třikrát a ani jednou mě tato německá metropole nezaujala. Já jsem prostě památkový typ, to jest vzdychám nad řeckými a římskými ruinami, gotickými katedrálami, středověkými uličkami, renesančními paláci, barokní farou i klasicistním zámkem nebo secesní vilou. Ale megalomanské bulváry a šeď komunistických panelů mi nic neříká. A Berlín je takový free, komunitní a punkový. Žádná romantika z Prováns.

Protože jsem měla za další týden naplánované dva dny volna, hned jsem sedla k počítači a na booking.com zajistila ubytování a na cd.cz zakoupila promo jízdenku Praha-Berlín-Praha. Pronajmout si byt, jako jsme to udělali v Budapešti se na 3 noci nevyplatí. A autobusem s eurolines by to také vyšlo levněji, ale museli bychom do Ústí a hlavně jsem plánova sebou vzít pejska. (Jak mi napsali ze zákaznického centra, erolines živá zvířata nepřepravuje), takže padla volba na vlak. Přeci jen je to pohodlnější cestování a ty tři hodinky utekly jako voda.

Přes počáteční záměr najít ubytování ve čtvrti Prenzlauer Berg (doporučeno Kačkou Žvýkačkou) jsme nakonec bydleli pár metru od Kudamu u stanice metra Adenauer Platz. Místo to bylo klidné a dobře dostupné. Pod hotelem je na rohu ulice kavárna, kam jsme chtěli ráno zaskočit na snídani. Bohužel, s naším štěstím měli zrovna ode dne našeho příjezdu dovolenou :(

Na pobyt jsem se pečlivě připravila a na scuk.cz si vyhledala všechna doporučení a recenze na Berlínské podniky. Drahý sice frflal, že se nebude honit po měste a hledat zrovna tu konkrétní kavárnu. Nakonec se mi ale pár míst podařilo prosadit. Jiné jsme objevili sami a všechny byly skvělé!
Moje doporučení najdete v příštím příspěvku.

Tentokrát to bude jen pár fotek....

Wannsee - úplně jak na Mácháči, jen k vodě se nedostanete, protože jí lemují honosné vily se soukromým přístupem k jezeru.

Postupim - sobotní trh - nádherné bedínky místního zemědělce

pošotvní schránky ve dvoře zrušené pošty uprostřed Berlína

Nový palác - park Sanssouci - Postupim

Postupim - Friedenskirche (jak v Sieně)

Postupim - holandské domky


8. 8. 2012

Quiche lorraine


Křehké máslové těsto:
150 g másla
200 g hladké mouky
1 vejce
špetka soli
2-3 lžíce ledové vody

Vaječná nápň:
4 vejce
1 smetana
pancetta
jarní cibulka
sůl, pepř

Nerada se s křehkým těstem patlám ručně, takže jsem využila vánoční dárek v podobě kuchyňského robotu a nechala jsem místo ručiček pracovat metličky.
Začneme moukou a ledovým máslem nakrájeným na kostičky, až se z těsta začne tvořit žmolenka (pozor ze začátku to práší) přidáme vejce a po jeho zapracování přiléváme vodu, tak aby vzniklo kompaktní a nelepivé těsto. To ještě ručně prohněteme na pomoučeném vále a necháme odpočinout hodinu v lednici. 

Mezitím si připravíme náplň.
Osmažíme na kostičky nakrájenou slaninu a kroužky jarní cibulky.
V míse ušleháme vejce se smetanou, osolíme, opepřeme. Smícháme s osmaženou směsí.

Těsto vyválíme na plát o velikosti kulaté pečící formy. Já to dělám mezi dvěma igelity, nejen že se těsto nelepí na podložku nebo váleček, ale lépe se přenáší a navíc můžete proti světlu zkontrolovat rovnoměrnost tloušťky. Vyválené těsto přendáme do formy, propícháme dno vidličkou a necháme delší okraje po stranách. Vyložíme pečícím papírem s fazolkami (rýží, keramickými kuličkami na pečení, hrachem atd.) aby se dno zatížilo a nevyboulilo se. Pečeme v rozpálené troubě na 170°C 5-8 minut. Poté odstraníme fazole a dopékáme dalších pět minut. Na takto předpečený korpus nalejeme vaječnou směs a peče dalších 20 - 30 minut, dokud neni těsto zlatavé a vaječný střed nadýchaný.

Podáváme se salátem.